Popis trasy

Pohoří-Chotouň → Pohorka → Ježdíkův lom → Kněží hora → štola Halíře → Chotouň

Naučnou stezku zahájíme v obci Chotouň nedaleko Jílového u Prahy, v místě, kde hlavní silnici kříží trasa červené značky. Zde taktéž začíná značení naučné stezky (modrobílé psaníčko). Jdeme po něm úzkou ulicí dolů a rovně k rozcestníku Chotouňský areál u plotu pozemku obecního úřadu. O asi 50 metrů dál přijdeme k místu, kde se modrobílé značení rozděluje – my zde půjdeme cestou vlevo vzhůru, a tou spodní se na toto místo po absolvování celého okruhu vrátíme.

Opustíme tedy vozovou cestu a začneme stoupat lesní cestou. Tuto část trasy netřeba popisovat podrobněji, je vcelku bezproblémově značena. Po pravé straně se otevírá výhled přes mýtiny do údolí s chatkami, výše se cesta stáčí vlevo, dále vystoupáme lesíkem k okraji louky, pokračujeme úzkým zarostlým a špatně značeným úsekem po jejím spodním okraji podél oplocení. Opět následuje úsek lesem, před dalším oplocením stezka zatáčí vpravo dolů ze svahu, dole se napojí na klasickou modrou turistickou značku, spolu s níž začne stoupat vlevo vzhůru podél oplocení. Zakrátko vstoupíme do chatové osady.

Procházíme nyní vozovou cestou mezi ploty, mineme rozcestí Na Pískách, za nímž opustíme osadu a stále po obou modrých značkách pokračujeme vozovou cestou mezi poli, až do další chatové osady. Zde dorazíme na výraznou křižovatku vozových cest a turistických tras (rozcestí Pohorka). Zde se rozloučíme s klasickou modrou značkou a odbočíme vozovou cestou vpravo po modrobílém psaníčku a žluté značce.

Cesta sestoupí dolů podél chat a esíčkem vstoupí opět do lesa. Dál vede méně znatelnou vozovou, spíše širší lesní cestou, až k dalším chatkám na kraji lesa, podél něhož pokračuje vpravo. Brzy přijdeme k rozcestí, kde opustíme žlutou značku (odbočuje vlevo po okraji lesa), a jdeme nyní již jen po modrobílém psaníčku, širokou, zpočátku trochu rozježděnou, ale později poměrně kvalitní štěrkovou vozovou cestou.

Po ní jdeme asi 700 metrů, až dorazíme k odbočce k Ježdíkovu lomu. Pozor – rozcestník u této odbočky je velmi špatně viditelný, po pravé straně cesty, zakrytý větvemi. Odbočka k lomu je pak značena velmi špatně. Jako orientační bod může sloužit křižování trasy stezky se zelenou turistickou značkou kousek za odbočkou (také velmi špatně znatelné, bez rozcestníku), nebo o kus dál odbočka z hlavní vozové cesty vpravo u studánky Holubí oko – pokud jsme již dorazili sem, musíme se k odbočce o cca 150 metrů vrátit. K Ježdíkovu lomu je to z odbočky cca 300 metrů, téměř neznačenou cestou, což komplikuje orientaci, protože se v jednom místě cesta dělí. Musíme jít zhruba v přímém směru.

Od lomu (malá skalní kotlinka s mělkými loužemi) se vrátíme zpět k odbočce a pokračujeme vlevo k již zmiňované studánce Holubí oko, za níž opustíme štěrkovou vozovou cestu a odbočujeme vpravo spíše zarostlou lesní. Po ní jdeme cca 400 metrů, k místu, kde nás výrazné ukazatele upozorňují, že máme tuto cestu opustit a zahnout vlevo do svahu. Bohužel, po asi dvaceti metrech za pásem křovin značení zcela zmizí a zanechá nás napospas příkrému svahu bez jediné cesty.

Ve skutečnosti zde stezka nevede dále do svahu k výrazným žulovým balvanům pod vrcholem, ale ještě před výstupem odbočuje (zcela neznačeně) úzkou pěšinkou vlevo, prodere se nějakým křovím a začne povlovně stoupat podél příkrého svahu s balvany. Zde se opět objeví modrobílé značení, které nás vede stále výš, zpočátku pěšinou, později divoce mimo jakoukoli cestu přímo přes spadané větve a vysokou trávou – zde je třeba značení bedlivě sledovat. Posléze nás již po rovině dovede k altánu na vrcholu Kněží hory, kde si můžeme odpočinout a zanechat zápis ve vrcholové knize.

Od altánu pak jdeme v původním směru (za altán), opět spíše volným lesem než po cestě, nicméně vyšlapaná pěšinka tu už je. Ta zakrátko sklesne na asfaltovou silnici, kde se napojíme na červenou značku.

Spolu s ní jdeme vpravo dolů, ale jen k nejbližší zatáčce silnice, kde odbočujeme po obou značkách vpravo opět do lesa. Dále vede cesta většinou rovně a po rovině, později začne stále v přímém směru klesat, zpočátku mírně, potom střídavě prudšími úseky. Nakonec sklesne prudce do údolí, kde se napojíme i na zelenou značku. Dál míříme vlevo, a všechna tři značení nás krátce poté dovedou k odbočce ke štole Halíře (směrem vpravo).

Po případné návštěvě a prohlídce štoly se vrátíme zpět na cestu a pokračujeme po ní vpravo, kolem rybníka po levé straně a pak pravotočivou zatáčkou směrem k chatové osadě. V této zatáčce se od nás oddělí zelená i červená značka a pokračujeme dále pouze po modrobílém psaníčku. Na okraji osady, na křižovatce ve tvaru velmi úzkého X, jdeme cestou vpravo směrem vzhůru.

Projdeme zbytkem osady a opět vstoupíme do lesa. Dál vede stezka vysokým smrkovým lesem širší cestou zařízlou ve svahu. Vlevo pod sebou vidíme souběžnou cestu vedoucí po dně údolí podél chat. Naše cesta posléze klesne dolů a přejde úzký potůček a začne stoupat na jeho druhé straně, ale pozor – ihned vzápětí opustí modrou značku, na niž jsme se krátce předtím napojili, a ostře odbočuje do svahu vlevo opět jen po modrobílém psaníčku. Opět pozor – tato odbočka je velmi špatně vyznačena.

Cesta dále opět nabere výšku a pokračuje podobně jako předtím zařízlá ve svahu, tentokrát většinou vymýceném. Po levé straně v údolí poznáváme chatky, které jsme již viděli v úvodu trasy stezky – stezka nyní vede týmž svahem, ale cestou zařízlou níže. Nakonec sklesneme na vozovou cestu, která po dně údolí vede, a zakrátko přijdeme na rozcestí na okraji obce Chotouň, kde se oba směry naučné stezky dělily. Rovně pokračujeme do středu Chotouně, kde stezka končí.

Vložit komentář

Vážíme si toho, že chcete vložit komentář na náš web. Bohužel se může stát, že se váš komentář nezobrazí hned po odeslání, ale až s odstupem několika dní. Proč tomu tak je, se dočtete zde: Proč se můj komentář nezobrazuje? Děkujeme za pochopení a trpělivost.