Seznam zastávek

1. Korýtka
2. Hospoda U Křížů
3. Líšnice
4. Lípy
5. Škola
6. Kostel Všech svatých
7. Spálený mlýn
8. Průhon pod hřbitovem

Informační náplň

Zastávka 1: Korýtka

• původ názvu Korýtek
• historie Korýtek
• vznik, historie a současnost golfového hřiště
• flóra Korýtek

Zastávka 2: Hospoda U Křížů

• historie hospody – původně panské krčmy
• majitelé
• vyučování v hospodě při přestavbě školy
• středisko kultury v obci

Zastávka 3: Líšnice

• vznik Líšnice (Leštnice)
• historie obce

Zastávka 4: Lípy

• původ lip ve středu obce (slavnost k 60. výročí vlády císaře Františka Josefa I.)
• vysázení památných lip dne 22. dubna 1996 při slavnostním shromáždění občanů Líšnice a Řitky na počest 650 let založení obce a 300 let vzniku školy

Zastávka 5: Škola

• počátky vyučování v Líšnici
• vznik a přestavby líšnické školy

Zastávka 6: Kostel Všech svatých

• vznik, historie, přestavby a současnost kostela
• historie hřbitova
• historické údaje o Líšnici

Zastávka 7: Spálený mlýn

• historie mlýna na soutoku Líšnického potoka s Bojovským
• současnost mlýna

Zastávka 8: Průhon pod hřbitovem

• historie průhonu, vyhánění dobytka na pastvu
• důvod ke zřízení hřbitova
• vybudování cesty ke hřbitovu, zasazení lip žáky místní školy (v roce 1932)
• využití průhonu pro pastvu i ve 20. stol.
• postupný vývoj pozemků, zarůstání a přeměna v les
• vznik, vývoj a význam rybníčku
• fauna a flóra rybníčku a okolí
• využití prostoru pod hřbitovem líšnickou školou

Kompletní texty informačních panelů

Zastávka 1: Korýtka

Část severního katastru obce Líšnice byla v dávných dobách pokryta lesy. V lese byla pravděpodobně položena korýtka k přikrmování nebo napájení zvěře. Od těch dob pochází název „v korýtkách“. V zakládací listině Líšnice z r. 1345 nebyla tato území pro svoji kamenitost určena ke kultivaci. Pozemky Korýtka patřily k jakostně nejchudším a sloužily ke společné pastvě. K pastvinám směřovaly ze vsi široké průhony, jejichž okraje byly porostlé křovinami, aby se zamezilo škodám na osení přilehlých polí od dobytka vyháněného průhonem na pastviny. Jeden ze tří průhonů vedl z obce ke Korýtkám.

Rozsáhlá stavební obnova Líšnice koncem 18. a v 19. století si vyžádala mnoho stavebního materiálu. Tento se těžil v Korýtkách. Na jejich devastaci se podílel i podnikavý opat zbraslavského kláštera Tomáš Budecius, který ve 30. letech 18. století použil dřevo a kámen na výstavbu líšnického kostela, klíneckého panského špýcharu a stodoly.

Okolí Líšnice bylo od počátku dvacátých let tohoto století vyhledáváno pražskými výletníky.

Ti si přírodních krás všímali daleko více nežli místní rolníci. V členitém terénu Korýtek byl rozšířen netřesk a koniklec. V r. 1928 objevila skupina mladých lidí kolem malíře Adolfa Hoffmeistera a Ladislava Haškovce tento zajímavý terén připomínající golfové hřiště skotského typu. Po nutných úpravách již v r. 1931 místní golfový klub vítězí zde nad Golf Clubem Praha. V r. 1933 je otevřena klubovna.

Začátkem 60. let byl celostátně golfový život obnoven. Golfové hřiště se stalo předmětem zájmů diplomatů z různých zemí. V druhé polovině 70. let Správa služeb diplomatickému sboru postavila v jeho těsné blízkosti stylovou restauraci, klubovnu, tenisové kurty a nekrytý bazén. Dnes jsou všechna zařízení přístupná veřejnosti.

Krajinným prvkem vyhlášeným je remízek se stepní loukou. Je významný zejména výskytem dvou druhů konikleců – lučním (Pulsatilla pratensis) a otevřeným (Pulsatilla patens). Do okraje stepní louky pronikají křoviny (šípek, jalovec, trnka, jeřáb a jiné), které hostí početné populace hmyzu a ptactva. Stejný význam má suchá pastvina s výskytem netřesku využívaná jako golfové hřiště.

Korýtka mají nadmořskou výšku 360 m. Je z nich mimořádný výhled do širokého okolí. Povšimnutí si zaslouží citlivé umístění kostela vzhledem k okolnímu terénu a zástavbě.

Zastávka 2: Hospoda U Křížů

Je nesporné, že i původně panská krčma v dolní části Líšnice existovala již v čase založení obce. Je dokonce pravděpodobné, že její počátky souvisí s předlokační vískou, vzhledem k tomu, že ležela na tzv. pražské silnici. V r. 1617 zažádal zbraslavský opat pražského arcibiskupa o souhlas, aby jeho poddaný Václav Řezáč z křižovnického statku v Dobřichovicích si mohl pronajmout na tři léta líšnickou krčmu. K této hospodě, která již v roce 1731 patřila Janu Vančurovi, náleželo pole pod hospodou ve směru ke Spálenému mlýnu.

V polovině 80. let 18. století byl držitelem Josef Kříž, který rozdělil v r. 1790 nemovitý majetek mezi dva syny. Syn Matěj obdržel hospodu s hospodářskými budovami. Hostinec zůstal v majetku tohoto rodu až téměř do nejnovější doby. Václav Kříž, četař ČSL letectva, který na počátku okupace emigroval, zahynul v Anglii 21. 5. 1941.

V r. 1863 při přestavbě školní budovy byla v hostinci pronajata 1 místnost, v níž se ve dvou směnách vyučovalo. V roce 1882 byla v hostinci otevřena třetí třída, protože zapsaných 325 dětí se do školní budovy nevešlo. Hostinec vždy sloužil a stále slouží škole i obci jako kulturní středisko a divadelní sál.

Zastávka 3: Líšnice

Z dostupných pramenů lze usuzovat, že do r. 1345 tvořily předlokační Líšnici (Leštnici) jen 4 usedlosti. Později byl vyměřen areál budoucí návsi a usedlosti se řadily do dvou řad – severní tzv. Velkou Stranu a jižní tzv. Malou Stranu.

Již v r. 1337 je v listině, podle které král Jan Lucemburský zastavuje několik zlatonosných rýžovišť panu Petrovi z Rožmberka, jmenována Líšnice (Leštnice). Název Líšnice (Leštnice) je odvozen pravděpodobně od léščí, tj. lískových křovin, nebo leštěnce (kamene). Zakládací listinu Líšnice z r. 1345 doplňuje hraniční listina z r. 1350, která vytyčuje hranice mezi sousedními obcemi (Řitkou). Předlokační Líšnici tvořily čtyři usedlosti. Z doby předhusitské neznáme přesný počet usedlostí v Líšnici.

Podle urbáře z r. 1587 bylo v Líšnici v předbělohorském období 16 usedlostí, 1 svobodnický dvůr, dále fara, panská hospoda a kovárna.

Za třicetileté války byla velmi poškozena horní část vesnice. Berní rula z r. 1654 zaznamenává, že v Líšnici bylo devět obydlených selských gruntů. V první polovině 18. století měla Líšnice již opět 19 obydlených usedlostí, za císaře Josefa II. podle nového berního soupisu majetku čítala obec 39 stavení. Obec měla vždy převážně zemědělský charakter.

V současné době zde trvale bydlí 300 obyvatel.

Zastávka 4: Lípy

Koncem dubna 1908 byla v obci pořádána slavnost k 60. výročí vlády císaře Františka Josefa I. Při této příležitosti žáci školy společně s rodiči vysadili uprostřed obce 20 lip do stromořadí a jednu samostatně v dolní části obce. Tato byla na počest Svatopluka Čecha nazvána „Lípou Čechovou“. Zápis ve školní kronice: Dlouho zajisté bude pamatováno na tu velekrásnou slavnost, při které školní mládeží mnoho básní bylo předneseno, hesel při sázení říkáno a více písní zazpíváno.

Mezi školním hřištěm a okresní silnicí byly dne 29. října 1968 slavnostně vysazeny lípy „SVOBODY“.

22. dubna 1996 na „Den Země“ při slavnostním shromáždění občanů Líšnice a Řitky byly učiteli a žáky zdejší školy vysazeny památné lípy na počest 650. let založení obce a 300 let vzniku školy. Ke kořenům byla uložena dóza s pamětní knížkou o obci, podpisy žáků a listinou, která je psána archivním inkoustem na ručně dělaném papíře, vyžádaném a obdrženém přímo z Velkých Losin.

Zastávka 5: Škola

Rok založení školy v Líšnici není znám. Od r. 1696 se ve farních matrikách objevuje povolání „Cantor lisnicensis“. Tito stálí kantoři (regenschori) kromě řízení kostelního kůru zastávali i funkci učitele. Od tohoto historického roku se datuje bezmála 100 let vyučování v různých domcích.

První školní budova postavená v období let 1780–1790 – domek proti kostelu č. 24, umožnila plnit již tehdy povinnou školní docházku.

Začátkem 19. století byla postavena nová jednotřídní škola v místech dnešní školní budovy. V r. 1828 se 118 žáků střídalo v dopoledním a odpoledním vyučování. V r. 1860 to již bylo 267 dětí. V letech 1863–64 byla škola zvětšena na dvě třídy a přiděleno druhé učitelské místo. Odtud letopočet nad vchodem do budovy. O 12 let později ke škole náleželo 325 dětí. Nouzově byla třetí třída otevřena v r. 1876 v hostinci „U Křížů“. Přesto, že byly vyškoleny vesnice Bojov, Jíloviště a Černolice, počet žáků se pohyboval kolem 240. V r. 1888 začalo vyučování ve třech třídách školní budovy tím, že velká třída byla příčkou rozdělena na dvě učebny. Přístavbou ke školní budově nového bytu pro řídícího učitele v r. 1902 se školní budova půdorysně přiblížila k dnešní podobě.

Vzdor úvahám státních orgánů o likvidaci malotřídních škol v r. 1962 si místní občané a jejich představitelé svoji „školičku“ obhájili.

Nákladem 900 tisíc Kčs byla v r. 1975 provedena generální oprava celé budovy. Zásluhou učitelského sboru škola byla a je iniciátorem kulturního dění v obci.

Zastávka 6: Kostel Všech svatých

V Líšnici je kostel poprvé připomínán v r. 1369. V polovině 14. století náležel mezi nejchudší v celém ořešském děkanátu. Zasvěcení kostelů je běžné až ve 14. století, což svědčí, že tato svatyně „Všech svatých“ je z tohoto období. Dřevěná stavba kostela byla teprve v polovině 18. století nahrazena kamennou. Nynější budova kostela ve slohu prosté renesance byla postavena kolem r. 1730 zbraslavským opatem Tomášem Budeciusem (1716–1738). Na východní straně měl kostel věž s cibulovitou bání a lucernou. 10. června 1883 zapálil blesk kostelní věž. Při obnově byla krásná cibulovitá báň nahrazena jehlancovitě prolamovanou střechou. V roce 1973 byla břidlice s pozinkovaným plechem věže nahrazena mědí, kříž i makovice byly pozlaceny. V makovici jsou uloženy pamětní listiny z let 1883, 1925 a 1973. V r. 1996 byla opravena fasáda budovy, okolní zeď r. 1995. V r. 1883 měla kostelní věž 4 zvony. Tři z nich byly v r. 1917 zrekvírovány. Ze sbírek byly v r. 1924 pořízeny nové, za druhé světové války byly roztaveny pro válečné účely. Dnes jsou ve věži tři zvony. Interiér je výrazem uměleckého cítění českého baroka. Vnitřní klenutí je prkenné, velmi uměle provedené.

Hřbitov byl odedávna kolem kostela. V r. 1785 bylo nařízeno pochovávat mimo kostel. Za vsí byl upraven hřbitov oplocený jen keři. Dodnes se tam říká „Na Krchůvkách“. Od r. 1820 se pohřbívalo opět kolem kostela. V tomtéž roce byl hřbitov ohrazen pevnou zdí a postavena márnice. Od r. 1928 je používán nový hřbitov nad vsí. Na jaře r. 1932 byla upravena k němu cesta. Kolem hřbitovní zdi vysázeli žáci školy 17 lip, které od mníšeckého velkostatku získal tehdejší řídící učitel Hladil. O stromy se starali žáci školy. 24. dubna 1879 u příležitosti stříbrné svatby Jejich Veličenstva je popsáno sázení dvou moruší a dvou kaštanů u obou vchodů do místního kostela. Stromy daroval rytíř Zdeněk Klaudů, majitel řiteckého velkostatku.

Ke kostelu náleží budova fary. Podle urbáře z r. 1587 bylo v Líšnici v předbělohorském období 16 usedlostí, 1 svobodnický dvůr, dále fara, panská hospoda a kovárna.

Zastávka 7: Spálený mlýn

Na soutoku Líšnického potoka s Bojovským byl zřízen mlýn, v němž mleli klášterní poddaní z Líšnice a okolí. Do mlýnského náhonu byla důmyslně svedena voda obou vodních zdrojů, takže mlýn byl schopen zajistit mouku v dostatečném množství a vrchnost tak mohla vyžadovat vázanost uvedených vesnic k němu.

Počátky líšnického tzv. Spáleného mlýna zřejmě souvisí se založením vesnice v r. 1345.

Po třicetileté válce po velké devastaci tohoto kraje v r. 1698 zbraslavský opat Volfgang Lochner prodal mlýn pod Líšnicí Matěji Dvorskému. V kontraktu se praví: Na žádost slovutného muže Matěje Dvorského, řemesla mlynářského, člověka svobodného, na našem panství Zbraslavském pod vsí Líšnicí pustý mlejn, jenž slove Spálený, za sumu hotových peněz 200 kop grošů míšeňských jemu i budoucím odprodáváme. Podle pověstí býval mlýn útočištěm a také modlitebnou Českých bratří.

Mlýn střídal majitele. V 2. polovině 20. století zpustl.

V 90. letech byl zakoupen panem Vladimírem Mertlíkem a přebudován na penzion.

Zastávka 8: Průhon pod hřbitovem

Průhon – pruh polnosti, po němž byl vyháněn dobytek na pastvu – je vzpomínán již v roce 1345. Tehdy při malé vesničce Líšnici proběhla velkorysá kolonizace jejího okolí. V západní části katastru pojmenované v Kolnici byla chudší půda ponechána ke společné pastvě. Dlouhá léta sloužil průhon obyvatelům horní části vsi k vyhánění koní, volů, krav, koz a ovcí na pastviny.

Podle všeobecného zákazu císaře Josefa II. pohřbívat při kostelích uvnitř vesnic byla v období let 1787–1798 využita část průhonu ke zřízení hřbitova. Místo bylo pojmenováno Na Krchůvkách. Hřbitov byl využíván asi 30 let. V roce 1820 byl obnoven hřbitov u kostela.

O 108 let později (1928), v nevelké vzdálenosti od Krchůvek, opět část průhonu posloužila k založení dnešního hřbitova. Jsou zde pochováváni občané Líšnice a Řitky.

V roce 1932 byla vybudována cesta ke hřbitovu, jakožto práce pro nezaměstnané. Tentýž rok vysázeli žáci místní školy 17 lip, které řídící učitel Jan Hladil získal od mníšeckého velkostatku, kolem hřbitovní zdi. Žactvo je pravidelně zalévalo.

K pastvě sloužil průhon ještě v padesátých letech 20. století. Současný vzhled těchto pozemků je dokladem toho, jak je vzhled krajiny ovlivňován lidským hospodařením. Poté, co se zde přestalo pást a pozemky byly ponechány přirozenému vývoji, začaly se zde postupně objevovat jednotlivé keře i stromy – pastviny se postupně přeměňují v les. Nejčastějšími dřevinami zde jsou šípková růže, topol osika, habr obecný, bříza bradavičnatá, vrba jíva a vrba bílá a jilm.

Také místní rybníček prochází postupným vývojem. Z dřívější vybetonované nádrže, která byla využívána i jako koupaliště, vznikl mělký, orobincem postupně zarůstající a v létě téměř vysychající rybníček. Ten má společně s navazujícím mokřadem velký význam jako útočiště (refugium) mnoha rostlinných i živočišných druhů v okolní zemědělské krajině. Proto je chráněn jako významný krajinný prvek podle zákona o ochraně přírody a krajiny č. 114/92 Sb.

V rybníčku se každoročně rozmnožují různé druhy obojživelníků, například skokan hnědý a čolek obecný. Typickými rostlinami mokřadu jsou například orobinec, sítina, ostřice a řeřišnice luční (Cardamine pratensis), na sušších místech se pak můžete setkat s barborkou obecnou (Barbaraea vulgaris), pryšcem chvojkou (Euphorbia cyparissias), chrastavcem polním (Knautia arvensis), jitrocelem kopinatým (Plantago lanceolata), vrbinou penízkovou (Lysimachia nummularia) a kokoškou pastuší tobolkou (Capsella bursa pastoris), z trav s bikou ladní (Luzula campestris), medyňkem vlnatým (Holcus lanatus) a dalšími.

Od roku 1996 Obecní úřad Líšnice dbá na údržbu tohoto krajinného prvku. Část prostoru pod hřbitovem začala od roku 1999 využívat líšnická škola. Každý prvňáček zde vysadí svůj stromek a bude o něj pečovat po dobu návštěvy zdejší školy. Letos výjimečně vysadili první 4 stromy žáci 5. ročníku. Škole je darovala paní Stivínová.

Severní stranou průhonu vede hranice rozvodí Vltava–Berounka.

Popis trasy

Průhon → Líšnice → Korýtka (golfové hřiště) → Spálený mlýn v údolí Bojovského potoka

Naučná stezka Líšnice v současné době sestává z 8 panelů, z toho je 7 v obci a blízkém okolí a 1 je úplně stranou. Trasa není nijak značena, ve své převážné délce ale vede po žluté turistické značce. Navrhnutá trasa vychází z praktických podmínek, daných především dostupností hromadnou dopravou a jinými.

Nejlépe tedy zahájíme na autobusové zastávce „Řitka–hlavní silnice“, kam se z Prahy dostaneme autobusem PID ze Smíchovského nádraží (směr Mníšek pod Brdy). Od zastávky podejdeme podchodem čtyřproudou rychlostní komunikaci („Strakonickou“) a na její protější straně pokračujeme po silnici, která od dálnice míří šikmo vlevo směrem k cca půl kilometru vzdálené vesničce Líšnice. Jdeme zároveň již po žluté značce. Brzy dosáhneme okraje obce. Krátce nato, již v zástavbě, vyrážíme neznačenou asfaltovou uličkou vpravo. Ta vede nejprve mezi okrajovými domy, dál vyjde ze zástavby a pokračuje po okraji pole, vpravo jsou stromy. Tudy velmi mírně stoupáme asi 300 metrů, až k malému rybníčku (vpravo od cesty), o kousek dál po silnici je hřbitov. U rybníčku nalezneme dva panely 8. zastávky.

Odtud se vracíme stejnou cestou zpátky do obce, při příchodu na hlavní (a žlutou značku) po ní odbočíme vpravo, klesáme a levotočivě se stáčíme ke kostelu (6. zastávka) a škole (5. zastávka) – zde je možno získat průvodce naučnou stezkou (obsahuje ale jen přesnou podobu jednotlivých panelů, bez plánku či doplňujících informací). Držíme se stále na hlavní ulici, projdeme jejím esovitým zakřivením a přijdeme k rybníku. Zde vpravo je (ještě před rybníkem) panel 4. zastávky. O asi 20 metrů dál nalezneme vlevo velký panel, který shrnuje všech osm panelů – to je velmi praktické v případě, že by byl některý z nich na jeho konkrétním umístění zničený. Nalezneme zde rovněž schematický plánek naučné stezky, bohužel velmi vybledlý.

Klesáme po hlavní, narazíme na panel 3. zastávky. Mineme odbočku žluté značky vpravo ze silnice, kudy později půjdeme, ale nejdříve ještě pokračujeme po silnici, jenž se stáčí vlevo. Na budově hostince v zatáčce nacházíme panel 2. zastávky.

Nyní míříme stále rovně, po levé straně máme ještě rodinné domky, vpravo se již otevírá výhled do krajiny. Jdeme asi půl kilometru, k nápadnému návrší se skupinou domků – areálu místního golfového hřiště. Panel 1. zastávky nalezneme na okraji areálu, v prostoru mezi silnicí a odbočkou k parkovišti. Z tohoto místa, kde jsou rovněž lavičky, je nádherný výhled na Líšnici a do širokého okolí. (V areálu kolem golfového hřiště se rovněž nachází zahradní restaurace, minigolf apod.)

Odtud se vrátíme stejnou cestou do obce, a na rozcestí, které jsme předtím míjeli, odbočíme po žluté turistické značce vlevo. Zpočátku nás vede trochu nepohodlná kamenitá vozová cesta, která postupně vyjde ze zástavby a dál jdeme polní cestou. Vlevo dole pod námi vidíme rybníček, ale ještě před ním žlutá odbočuje z přímého směru vpravo k lesu. Na okraji lesa se stočí vlevo a zpočátku vede na jeho rozhraní, později přímo lesem. Tak jdeme asi půl kilometru, než vstoupíme do chatové osady. Mírně klesáme lesem mezi chatkami, vlevo míjíme rybník (koupání). Níže překřížíme potok a o cca 50 metrů dál je objekt Spáleného mlýna. Cesta se stáčí vlevo, podél širšího koryta Bojovského potoka přitékajícího údolím zprava, a při vyústění asfaltky na hlavní silnici vedoucí lesnatým údolím nacházíme poslední panel, 7. zastávku.

Nyní máme na výběr, jestli budeme pokračovat po silnici vpravo, k cca kilometr vzdálené železniční zastávce Bojov (trať Dobříš–Skochovice–Praha-Braník), nebo vlevo, asi 3–4 kilometry přes obec Klínec k autobusové zastávce „Klínec-škola“ na strakonické rychlostní komunikaci.

Vložit komentář

Vážíme si toho, že chcete vložit komentář na náš web. Bohužel se může stát, že se váš komentář nezobrazí hned po odeslání, ale až s odstupem několika dní. Proč tomu tak je, se dočtete zde: Proč se můj komentář nezobrazuje? Děkujeme za pochopení a trpělivost.