Naučná stezka může být sebezajímavější, může vést sebeatraktivnější lokalitou, ale pokud je špatně značena a návštěvníci na ní bloudí, je její přínos sporný. Je velmi zvláštní, jak málo pozornosti a úsilí mnozí tvůrci naučných stezek kvalitnímu vyznačení naučné trasy věnují, ač současně investují velké peníze do výroby drahých informačních panelů a propagace.
V následujícím článku se pokusíme shrnout, jak nejlépe značit, a v čem jsou dle našich zkušeností největší slabiny. Zároveň upozorníme i na určité legislativní úskalí, v jehož důsledku se amatérský značkař vinou neznalosti může snadno dostat do konfliktu s autorským zákonem. Problematiku nám z odborného hlediska níže vysvětlí zástupce Klubu českých turistů.
Turistické značení v Česku
Na úvod krátká úvaha. Za ta léta, co se mapování naučných stezek věnujeme, jsme navštívili mnoho špatně značených stezek. Důvod špatného vyznačení byl vždy prostý – značení trasy prováděl někdo, kdo o této činnosti neměl žádné ponětí. Možná danou lokalitu znal, věděl, kudy má stezka vést, a připadalo mu zbytečné dělat značky příliš často. Nebo v družném hovoru s přáteli zapomněl vyznačit rozcestí. Nebo prošel budoucí naučnou stezku pouze jedním směrem, a značení pak bylo zcela neviditelné pro návštěvníky, kteří šli ve směru opačném. Nebo použil nevhodnou barvu, která nepřežila prvních pár dešťů, a značení z terénu zmizelo. Nebo mu to bylo jedno – návštěvníku, poraď si.
Česká republika se přitom pyšní jednou z nejdokonalejších a nejhustších sítí turistického značení na světě. Toto značení již od svého založení provádí a pravidelně obnovuje Klub českých turistů (KČT). Má se značením turistických tras více než staleté zkušenosti – první turistická trasa na našem území byla Klubem vyznačena již v roce 1889.
Značení provedené KČT poznáte v terénu snadno – je většinou bezchybné a jasně srozumitelné. Značky jsou jedna jako druhá podle standardizovaného vzoru, namalované trvanlivými barvami (značení se obnovuje každé tři roky a rozhodně to není tak, že by po třech letech bylo zcela neviditelné) a málokdy se vám stane, že zabloudíte (pokud značka nezmizí spolu s pokáceným stromem apod.). Naproti tomu amatérské značení provedené člověkem bez patřičných znalostí a zkušeností poznáte také snadno – je zřetelně méně kvalitní.
Jakým způsobem tedy vyznačit naučnou stezku?
Stávající turistické značení KČT
různorodé značení turistických tras
Často není nutné znovu vynalézat kolo. Pokud daným územím (budoucí trasou naučné stezky) již nějaká jiná turistická značka vede, je vhodné vést naučnou stezku po ní a speciální značení nevytvářet. Návštěvníka je v tom případě ale nutné upozornit (na informačním panelu, ukazateli apod.), kde přesně na značené trase naučná stezka začíná a končí.
Pokud by měly ve vedení trasy vzniknout jakékoli nejasnosti (např. kvůli nějakým odbočkám apod.), přimlouváme se raději za současné vyznačení trasy naučné stezky speciálními značkami. Je to vhodnější i proto, že panel, který o značení trasy informuje, může být zničený. Návštěvník pak musí najít správný směr i v tomto případě.
Značení symbolem naučné stezky
trasa naučné stezky
Ideální je pro vyznačení trasy použít přímo značky naučné stezky, tedy bílého čtverce 100×100 mm, přeškrtnutého z levého horního do pravého spodního rohu zeleným pruhem o šíři 30 mm. Zde je však nutné amatérské značkaře upozornit na jedno úskalí s tím spojené.
Problematiku vysvětluje pan Tomáš Bíla, předseda značkařského obvodu KČT Praha Východ:
„Naučné stezky jsou krásná věc a vznikají jistě jen z nejryzejších pohnutek. Jenomže, viděno očima předsedy značkařského obvodu KČT, který má na starosti pravidelnou obnovu tras, údržbu rozcestníků, plánování práce dalších cca 25 dobrovolníků atd. a do jisté míry ručí za kvalitu značení (nadřízeným složkám KČT, MŠMT, Středočeskému kraji, sponzorům jako Lesy ČR – ti všichni si dělají své revize a kvalitu značení hodnotí, neboť na jeho údržbu přispívají), není to s těmi naučnými stezkami vždycky tak růžové.“
Co máte konkrétně na mysli?
„Tvůrci naučných stezek si neuvědomují jednu podstatnou věc s tím spojenou. Symbol NS (tj. výše zmíněný čtverec bílé barvy 100×100 mm s 30mm diagonálním zeleným pásem) je součástí tzv. komunitárního vzoru, tedy něčím jako ochrannou známkou Klubu českých turistů, a její nedovolené užívání ke značení tras v terénu je svého druhu porušením autorských práv. Tvůrci NS se mohou na KČT obrátit a dojednat nejen prvotní vyznačení, ale po zařazení do sítě značených tras také pravidelnou obnovu značení své stezky. V poslední době ale vzniká stále více „individuálních“ NS, často neoprávněně využívajících zmíněný symbol NS.“
Co s tím? Není to příliš striktní omezení ze strany KČT?
„Aby bylo jasno, nemám nic proti tvorbě naučných stezek ‚na vlastní pěst‘ a nechci nikomu namlouvat, že by KČT měl monopol na značení turistických tras. Jenže užívání značek KČT provedených často nevhodným způsobem a nevhodným materiálem – a často také zcela bez ohledu na to, že značení je třeba udržovat i v letech budoucích – poškozuje dobrou pověst našeho turistického značení a působí problémy při výše zmíněných revizích a kontrolách. KČT je proto nucen se této praxi bránit.”
Jak tedy vyznačit naučnou stezku, abych se vyhnul zbytečným problémům?
„Naučnou stezku si může vyznačit kdo chce a jakýmkoli způsobem KROMĚ značení Klubu českých turistů, NEBO může naučnou stezku vytvořit ve spolupráci s KČT, který zajistí vyznačení trasy ‚svou‘ značkou NS, začlení tuto trasu do sítě turistických tras (mapy, rozcestníky atd.) a bude její značení následně udržovat.”
Pro tvůrce stezek je to tedy nejjednodušší řešení – profesionálně provedené značení trasy a jeho pravidelná obnova.
„Přesně tak. Proto doufám, že se podaří do budoucna posílit povědomí tvůrců NS o problematice značení a přibude stezek se spolehlivým a udržovaným značením.“
Tolik Tomáš Bíla z Klubu českých turistů. Jak už bylo řečeno na začátku článku, je systém turistického značení v Česku téměř světovým unikátem. Není to samozřejmost, jeho rozšiřování a údržba stojí mnoho úsilí a peněz a není v zájmu nikoho tomuto „rodinnému stříbru“ a činnosti KČT kazit renomé. Většina lidí pravděpodobně nerozlišuje, kdo značení v terénu provedl, a pokud zabloudí, obviní KČT. Je tedy pochopitelné, že Klub nechce být s nekvalitním, byť v dobré víře provedeným amatérským značením spojován.
Lze trasu stezky vyznačit jiným způsobem než značkami?
ukazatele na trase naučné stezky Po stopách Sidonie Nádherné
Vyznačit naučnou stezku je možné i jinak – v případě jednodušší trasy např. dostatečným množstvím ukazatelů (ale musí být na každé, i sebemenší křižovatce), tabulkami s obrázkovými symboly apod. Tedy opět: jakkoli, ale přehledně (a ideálně tak, abychom zároveň co nejméně zasáhli do prostředí). Bezpodmínečně nutné je však o tom návštěvníka naučné stezky jasně a zřetelně informovat (nejlépe na každém informačním panelu, ne každý jde naučnou stezku od začátku do konce), a také ho upozornit na případná místa na trase, která vzhledem k členitému terénu nebylo možno vyznačit přehledněji.
Jak umísťovat značky na trase
Tak, aby byly již z dálky a za všech okolností viditelné. Pokud značení provádíme v zimě nebo na jaře, počítejme s tím, že v jiných obdobích roku může být zakryto vzrostlou vegetací – křovinami apod. NEZAPOMEŇME stezku vyznačit obousměrně, ne pouze od výchozího místa ke konečnému. Návštěvníci ji mohou jít např. z důvodu lepšího dopravního spojení obráceně.
Důležité je rovněž zvolit správný typ barvy – obrázek ilustruje rozdíl mezi kvalitním profesionálně provedeným značením Klubu českých turistů (červenobílá značka nahoře) a amatérským značením za použití nevhodného typu barvy (spodní značka, stav po dvou měsících od otevření stezky – naučná stezka Přírodou a historií Nového Strašecí a Pecínova).
stav značení dva měsíce po otevření stezky (spodní zelenobílá značka) – příklad nevhodně zvoleného typu barvy (naučná stezka Přírodou a historií Nového Strašecí a Pecínova)
Značení na křižovatkách a rozcestích
Problémem mnoha naučných stezek je, že rovné úseky bez odboček bývají mnohdy značeny až přespříliš, zatímco v okolí křižovatek a rozcestí jakékoli značení chybí. Rozcestí jsou přitom největším úskalím na trase stezky, místem, kde může návštěvník nejsnáze ztratit správný směr. Je jim proto třeba z hlediska značení věnovat největší pozornost, a rozhodně zde nešetřit barvou na značku či dvě navíc, abychom se ubezpečili, že návštěvník nezabloudí.
Zaprvé je nutno jasně vyznačit směrovku, která jednoznačně určí, kudy dál stezka pokračuje. Následující značka za odbočkou musí být již z křižovatky bez problémů viditelná. Obvykle se doplňuje ještě jednou značkou bezprostředně za ní, tzv. potvrzovací. Rovněž ta musí být již z křižovatky viditelná. Viz obrázek – značení provedené Klubem českých turistů:
potvrzovací značky za křižovatkou
Značkami rozhodně nešetříme v místech, kde naučná stezka opouští hlavní cestu a odbočuje na pěšinu nižší kategorie. Zde musí být opět jednak jasně patrný ukazatel, tak již z hlavní cesty viditelné první značky na odbočce (zde je to obzvlášť důležité, protože po hlavní cestě má člověk tendenci jít a značení tolik nesledovat, a odbočku snadno minout). Totéž musí být provedeno i v opačném směru, tedy při výstupu cesty nižší kategorie na hlavní cestu.
Rozhodně nepodceňujme značení v ulicích města. Platí pro ně naprosto stejná pravidla.
Co když není kde značit?
značkařský kolík na trase naučné stezky Zlatý kůň
Pokud vzhledem k terénu není kde značit (např. na polní cestě bez stromů apod.), používá se tzv. značkařských kolíků – prostě trubky či kůlu zatlučeného do země, přiměřené výšky, s příslušnou značkou. Pokud ani to není možné, je třeba na posledním místě, kde to možné je, stručně shrnout trasu až k místu, kde se značení znovu objeví (možno nákresem situace, krátkým slovním popisem).
Hutnická stezka – nápis v podchodu vysvětlující další trasu
První značka za neznačeným úsekem by měla být mnohem větší než obvykle, aby byla i zdaleka dobře viditelná – říká se jí volavka.
Není zbytečné značit tak podrobně?
Není! Uvědomme si, že návštěvník stezky může být v daném regionu poprvé, nevyzná se v něm, nezná cesty, které jsou důvěrně známé místním obyvatelům nebo tvůrcům naučné stezky. Ani sebezajímavější naučná stezka mu neporadí, když ztratí orientaci na každém rozcestí.
Rada na závěr
Jak už bylo řečeno – nejlepším řešením je svěřit vyznačení naučné stezky organizaci, která má v tomto oboru již více jak stoleté zkušenosti, tedy Klubu českých turistů. Díky tomu se naučná stezka stane součástí stávající sítě turistických značených cest, a její značení bude pravidelně obnovováno.
Komentáře (celkem: 4)
O značení stezek bych mohla vyprávět! NS máme rádi a podnikáme je často a sebelepší informační tabule a pěkné posezení pokazí nedostatečné značení!! Raději prosím více než méně, někdy je stezka vyšlapaná, ale nevíte zda turisty, zvěří nebo starousedlíky, takže to nemusí vést správným směrem. Občas vykací kus lesa a značky nenajdete vůbec. V případě, že máte s sebou pětileté dítě šlapací po svých moc nepřipadá v úvahu jakékoliv bloudění.. A další, moc důležitá věc v dnešní době – šikovné stránky na internetu, popisující stezku, kde začíná, kudy cca vede, jak je dlouhá, to si před tím vždy vytisknem a ušetřili jsme si kolikrát spoustu starostí. A jedna perlička – i když jsme si mysleli, že máme vše potřebné a stazka je jasná, na určeném místě jsme ji nenašli a ani lidé v obci ji neznali..
Nemám co dodat, stoprocentně souhlasím.
Text článku byl aktualizován a doplněn o informace od zástupce Klubu českých turistů.
Krásný článek 🙂